Život
Rudolf Hofmeister se narodil v Rožmitále 17. května 1868, den poté co byl položen základní kámen ke stavbě Národního divadla. Jak sám v dospělosti s nadsázkou vyprávěl, toho dne přibyl k českým vlastencům v Praze další, tentokrát v zapadlém podbrdském městečku Rožmitál.
Jeho otec byl, stejně jako čtyři generace před ním, jirchářem. Rudolf sice vydělávání kůží jako dítě obdivoval, ale už v deseti letech si předsevzal, že chce na studia. Rodiče celý život zápolili s nezaviněnými dluhy, a tak syn musel na školu zapomenout. Poté, co s nejlepšími známkami vychodil čtyřtřídní obecnou školu v Rožmitále, přičemž si čtyřikrát zopakoval čtvrtý ročník, aby učinil zadost povinné osmileté školní docházce, otec rozhodl, že se vyučí rukavičkářem.
Po krátkém a nenáviděném učebním intermezzu v tehdy německých Mariánských Lázních se stal po třech letech rukavičkářským tovaryšem v Karlíně. V Praze pak zůstal v různých dílnách 14 let a po smrti otce se na naléhání matky vrátil v roce 1896 do rodného města. Zařídil si rukavičkářskou živnost a rukavičky vyráběl až do 1. světové války, kdy byl sice v 49 letech odveden na vojnu, ale naštěstí jen do válečné výroby cvočků do vojenských bagančat v Rožmitále.
Válka zpřetrhala živnostníkovi Hofmeisterovi dosavadní obchodní styky a o rukavice po ní nikdo nestál. Od roku 1919 živil sebe a svoji početnou rodinu jen honoráři za publikované statě v tisku a čím dál víc za vydávané knihy.
K literatuře tíhnul Hofmeister už od dětství. Nedostatek vzdělání, které si po celý život doplňoval úsilovným samostudiem, jej však neustále srážel a dal u něj vzniknout pocitu méněcenného nevzdělance, jenž se nikdy nebude moci srovnávat se studovanými spisovateli.
Už v dětství si psal svůj vlastní dějepis Čech, v učení v Praze skládal básničky, po návratu do Rožmitálu vydal v roce 1898 svoji první knížečku – Básně samouka a o 15 let později i první sbírku povídek Koloběh slávy a jiné skizzy.
Spisovatelova ateliérová fotografie
Slávu si však získal až prvními povídkami o pravěku. Na konci války si našel téma, kterému se v české literatuře nikdo dosud nevěnoval a díky Karlu Matěji Čapku-Chodovi prorazil. Pravěké povídky si od něj žádal tisk, pravěké romány knižní nakladatelství. Každým rokem vydával dvě až tři knihy a za 17 let, co se věnoval literatuře, jich vydal na čtyřicet.
Pravěké téma ale po několika letech opustil a věnoval se své velké lásce – pohanství a pohanským Praslovanům. V těchto knihách především zužitkoval své názory, které v něm zakotvily už v jinošství. Láska k vlasti a k českému národu, nenávist vůči Habsburskům a Němcům a opovrhování křesťanstvím a především katolicismem – to byly hlavní postuláty, které procházejí nejen jeho dílem, ale které i bytostně prožíval v osobním životě.
Hofmeister, aby uživil svou početnou rodinu, byl nesmírně plodný. Vedle knih publikoval na stovky článků v novinách a časopisech, psal povídky do zábavných kalendářů, pro krajanský tisk v Americe, snažil se i o dramatickou tvorbu pro divadlo.
Úsilovná práce jej vyčerpávala a i když sbíral síly na čerstvém vzduchu v hlubokých rožmitálských lesích, nevyhnuly se mu nemoci. Zemřel na zápal plic 6. října 1934. Jeho skonu želelo rodné město i spisovatelská obec a jeho čtenáři. Přestože se jeho díla přestala v 2. polovině 30. let vydávat, má zasloužené místo mezi velkými českými literáty.
Kontakt
Starý Rožmitál
262 42 Rožmitál pod Třemšínem jindrich.jirasek@email.cz