Ani ne dva kilometry východně od Rožmitálu pod Třemšínem, při silnici I/19 je už z dálky viditelný kopec jménem Hradec. Od Rožmitálu mohutný, z blízkých Pňovic rovina jako u Kolína.
Vrch Hradec (566 m.n.m.), před ním farní kostel Povýšení sv. Kříže ve Starém Rožmitálu, vpravo zdevastovaný rožmitálský zámek: více o něm na www.staryrozmital.cz/kauza-rozmitalsky-zamek/ Foto: Cvokařské muzeum Starý Rožmitál
Malého Hofmeistera vrch Hradec fascinoval už od dětství. Jako předškolák si představoval, že jeho vrchol sahá až do samotného nebe, a i když severně od Rožmitálu jsou mnohem vyšší vršky, nedal na svůj Hradec dopustit. Stále jej lákal a jako by malého Rudolfka přímo vybízel: Pojď ke mně.
Jednou, když bylo budoucímu spisovateli asi šest let, k tomu měl neobyčejnou příležitost. Za nějaký – z jeho hlediska – nepatrný prohřešek ho matka potrestala tím, že ho jakoby vyhnala z domova. Svázala mu do uzlíku košili a jedny šaty, přidala krajíc chleba a do cípku zavázala čtvrťák, aby měl na první nocleh. A všechno mu dala na šňůru přes rameno na záda, jako to nosívali vandrovníci a vystrčila ho ze dveří.
Očekávání matky, že se rozpláče hned za domem, se ale nenaplnilo. Malý Rudolf si to vyšlapoval po cestě k Březnici kolem Trčkovy kovárny, přešel Lužánky až došel k Pátému hamru. Zde se mu zjevil Hradec v plné kráse. Jasně viděl, že se opravdu dotýká nebe.
Z rozjímání ho však vytrhlo hlasité volání. Tovaryš, kterého za synem vyslala maminka, Rudolfka chytil za ruku a táhl ho zpátky. Co se pak odehrálo u Hofmeisterů doma, to už nevíme. Víme však, že v dospělosti se spisovatel na Hradec (566 m.n.m.) často vracel, ale byl smutný z toho, že na jeho vrcholu je do nebe stejně daleko, jako tam dole ve městě.
Na vrcholu Hradce jsou zbytky hrádku, tábořiště trempíků a kopy odpadků navezené nějakými dobráky (fota z ledna 2014). Za Hofmeisterova života byl Hradec porostlý jen křovinami a mlázím a na severní straně vyčnívala buližníková skála.
Pohled na tajemný vrch Hradec od západu